Historie čištění zubů aneb od větvičky až po dentální niť

Novodobá dentální péče zahrnuje ohromné vymoženosti – kartáčky z různých materiálů s ultra měkkými štěninami, ti línější z nás nepohrdnout elektrickými zubními kartáčky, které práci udělají za nás. Ústní vody, dentální nítě, mezizubní kartáčky a celá řada specializovaně se tvářících zubních past. Moderní člověk si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek v této oblasti.

Jak to ale s čištěním zubů bylo v minulosti?

Naši předci si museli vystačit jen s málem. Prvním zubním ,,kartáčkem“ byl ukazovák a ten se kombinoval s čistícími pastami a prášky vyrobenými z přírodních materiálů. Za výrobce první zubní pasty se považují Egypťané, kteří si ji vyráběli již 5000 let př.n.l. Ovšem k zubní pastě, jak ji známe dnes měla ta jejich opravdu daleko. Vyráběli ji z rozdrcených kopyt volů, vaječných skořápek, pemzy, vody a myrrhy. Dokážete si představit, jak taková zubní pasta musela chutnat? Proces čištění zubů tedy znamenal kombinaci tohoto prášku a prstu. Nic moc lákavého.

O něco později, okolo 3500-3000 let př.n.l. začali Babyloňané používat pomůcku k čistění zubů, kterou bychom nejlépe mohli nazvat jako žvýkací tyčinky. Byly vyrobeny z větviček a na konci byly roztřepené. Starověké zubní pasty se hodně lišily dle místa výroby. V Řecku a Římě se vyráběly zubní pasty s abrazivními ingrediencemi jako třeba rozdrcené kosti nebo mušle. Římané do nich přidávali různé příchutě, pravděpodobně rostlinného původu, k vylepšení chuti a osvěžení dechu a také dřevěné uhlí v prášku a kůru stromů. Kolem roku 500 př.n.l. začali zubní pastu (nebo tedy spíše prášek) používat i v Číně a Indii. Číňané do ní přidávali ženšen, osvěžující byliny a sůl.

zuby3.jpg

První zubní kartáček byla spíše žvýkací tyčinka

Byla vyrobena v Babylonii kolem roku 3500 př.n.l. Šlo sice jen o větvičku s roztřepenými konci, do které se kousalo, ale už to nebyl prst. Existuje písemný údaj z roku 1600 př.n.l. o tom, že Číňané používali obdobné zařízení, ale vyráběli je z aromatických druhů dřevin, na konci je zaostřovali a používali i jako párátka. Až mnohem později, okolo roku 1200 se v Číně začaly používat kartáčky vyrobené z koňského ohonu a také prasečích štětin, které byly přichyceny ke kostěné nebo bambusové rukojeti. Z Číny se kartáčky tohoto typu dostaly i do Evropy, kde se se vyráběly z koňského ohonu, kančích štětin nebo peří.

První prototyp zubního kartáčku, který se ujal a byl prodáván ve velkém byl vynalezen v roce 1780 Williamem Addisem. Protože se William Addis zrovna ve vězení nudil, tak si řekl, že by mohl trochu vylepšit metodu čištění zubů. Nový druh kartáčku vyrobil ze zvířecí kosti a udělal do ní několik děr, do kterých přichytil štětiny lepidlem. Jeho firma Wisdom Toothbrashes stále existuje. Až do roku 1938, kdy byl vynalezen nylon, byli lidé odkázáni na zubní kartáčky z čistě přírodních materiálů. Nejdříve se musel vyřešit problém s přílišnou tvrdostí nylonových štětin, ale po roce 1950, kdy se objevily kartáčky s měkkými nylonovými štětinami začala ta pravá kartáčková revoluce. V roce 1954 byl ve Švýcarsku Phillipem Guyem Woogem vyroben první elektrický kartáček. Původně byly elektrické kartáčky určeny pro lidi se sníženou motorikou pohybů, později se ale staly jakousi známkou luxusu.

Většina dnešních zubních kartáčků je vyrobena z plastu a jemných nylonových vláken. Koupit si ale můžete také kartáčky, které jsou vyrobeny z recyklovatelných materiálů, jako je dřevo nebo bambus. Cenově ani kvalitativně se příliš neliší, mají pěkný přírodní vzhled a pokud si vyberete takový kartáček, můžete mít radost z toho, že bude na světě zase o něco méně plastu.
V 19. století se docela dařilo i zubní pastě. Před rokem 1800 se k čištění zubů používal prášek z opečeného chleba, což nebylo asi dvakrát příjemné. Vylepšené verze zubních past obsahovaly od roku 1824 mýdlo, o což se zasloužil doktor Peabody. Po roce 1850 se přidává křída nebo dřevěné uhlí. Nemoderní zubní pasty vlastně spíše zubními prášky. Změna nastala až po roce 1945, a to s použitím laurysulfátu sodného, který ze zubního prášku udělal opravdovou zubní pastu s krémovou konzistencí. Roku 1987 byla vynalezena jedlá zubní pasta, kterou dnes používají hlavně děti. Původně byla jedlá pasta určena kosmonautům, kteří si měli čistit zuby tak, aby nemuseli vyplivovat zubní pastu ve stavu bez tíže.

zuby2_1.jpg

Do past se začínají později přidávat další ingredience, jako třeba fluor, který se jevil jako účinný v boji se zubními kazy. O účinnosti a pozitivním vlivu fluoru na zdraví se ovšem hodně diskutuje a mnoho lidí hledá možnosti, jak si čistit zuby přirozenou cestou a bez fluoru. Některé značky si vyloženě zakládají na tom, že jsou jejich pasty bez fluoru, s výtažky přírodních látek nebo s mořskou solí. Přesto, že máme přístup k mnoha druhům klasických zubních past v tubě, stále existuje mnoho variant, jak si zuby čistit přírodně a postaru.

- Kokosový olej se jeví jako velice účinný. Můžete jej použít samotný nebo smíchaný s několika kapkami osvěžujícího a antiseptického esenciálního oleje (máta, eukalyptus, rozmarýn, levandule a další). Bělí zuby, v ústech je příjemný a po čistění zubů jej můžete sníst.
- Kurkuma – je protizánětlivá a bělí zuby. Trošku prášku nasypejte na kartáček a prostě zuby vyčistěje jako byste měli pastu.
- Mořská sůl – varianta pro odvážné. Sůl je lehce protizánětlivá, ovšem nemusí všem vyhovovat a také je o něco méně šetrná k dásním. Ovšem pokud jste rádi přírodní, určitě vám poslouží.
- Esenciální oleje – máta, levandule, eukalyptus – kápněte pár kapek oleje na kartáček a můžete čistit. Oleje jsou silně protizánětlivé a skvěle osvěží dech.

zuby4_0.jpg

Moderní zubní pasty často obsahují bělící látky. Ovšem jde to i jinak. Jaké další potraviny lze k bělení použít?

- Chlorella a spirulina – pokud máte rádi řasy a nevadí vám jejich neobvyklá chuť, prostě je rozkousejte. Řasy přirozeně bělí zuby díky obsahu chlorofylu.
- Jablečný ocet – skvěle odstraňuje skvrny od cigaret a kávy. Ovšem musíte být trpěliví, může to trvat i měsíc, než uvidíte výsledky. Po použití jablečného octa se doporučuje zuby vyčistit ještě buď zubní pastou bez fluoru nebo třeba kokosovým olejem, protože ocet může působit lehce agresivně na zubní sklovinu.
- Citronová a pomeračová kůra – dobře bělí, ale platí to stejné jako v předchozím případě. Po jejich použití zuby ještě očištěte kokosovým olejem nebo zubní pastou bez fluoru.

Doufám, že vás tento článek donutil si jít vyčistit zuby. :) Nakonec totiž až tak důležitý není typ kartáčku a zubní pasty, ale to, jestli si zuby čistíte pořádně a pravidelně. Ani ta sebelepší zubní pasta vám nepomůže, pokud si zuby čistíte minutu denně nebo vůbec. Mimochodem, vymačkáváte zubní pastu od konce nebo od prostředka? :)

Různé druhy přírodních zubních past najdete například zde.

Přírodní zubní pasty, ústní vody i další produkty přírodní kosmetiky najdete v eshopu www.bioobchod.cz.

Hana Pavlíčková
Prirodnikosmetika.cz

Rubrika: